Stipendium USA

Atletika a studium za mořem

Vícebojařka Barbara Szlendaková se rozhodla skloubit atletiku s vysokoškolským studiem a odjela za lepšími podmínkami do Spojených států. Šest let studovala genetiku na Iowské státní univerzitě v Amesu v Iowě a v současnosti končí studium genetického poradenství na Minnesotské univerzitě v Minneapolis. Po celou dobu byla oporou univerzitního atletického týmu. Časopisu Atletika prozradila, jaké jsou na amerických univerzitách pro sport podmínky.

Proč ses rozhodla pro studium v Americe, co tě na tom lákalo?
„Chtěla jsem se naučit anglicky. Navíc byly v Iowě lepší podmínky pro trénink. Univerzita měla  kromě tartanového stadionu třísetmetrovou halu s osmi dráhami, kde se dalo trénovat celý rok. Byla tam dvě doskočiště na dálku a výšku, tyčka, koulařský sektor i umělá tráva. Na trénink krosů byl venku k dispozici travnatý areál. Také jsme měli  k dispozici zdravotníky, kteří se nám starali o rehabilitaci, masáže a vitamíny. Cestovali jsme po celých Státech a zavodili s těmi nejlepšími v Americe.“

Jakou roli hrála při rozhodování atletika?
„Určitě velkou roli. Studovat jsem mohla i v Čechách, ale takové podmínky na atletiku bych nikde neměla.“

Jak jsi na tom byla s angličtinou? Měla jsi zpočátku nějaké problémy?
„Byla jsem v USA rok na střední škole, než jsem nastoupila na univerzitu,
takže řeč nebyla problémem.“

Podle čeho jsi vybírala konkrétní univerzitu? Domlouvala ses už dopředu s trenérem?
„Trenér si mě vyhlédl na středoškolských závodech a volal mi, jestli bych měla zájem studovat v USA na jeho univerzitě. Řekla jsem, že možná, a tak za mnou přijel domů (k mé hostitelské rodině v USA), a potom mě pozval i s mou hostitelskou rodinou na návštěvu univerzity. Nabídl mi plné stipendium, což hrálo dost velkou roli, protože plné školné bych si nikdy nemohla dovolit.“

Jak ti vyhovují podmínky v Americe? Jak moc se tamní přístup ke sportu liší od toho v Čechách?
„Přístup je úplně jiný. Alespoň pokud srovnávám s tím, na co jsem byl zvyklá v Brně. Trenér ve Státech měl jiný přístup než můj předchozí trenér. Zajímal se, jak se cítím v průběhu tréninku, a i při nejmenší bolesti nebo zranění mě posílal na ošetřovnu, abychom případné zranění zachytili v počátku. Na závodech nám fandil a povzbuzoval nás. Taky nás chválil a podržel, i když se závod moc nepovedl. Často nám volal i domů, aby se přesvědčil, jestli nám na ošetřovně pomohli. Lidé v USA jsou univerzitními sporty přímo posedlí, chodí na závody a fandí. Je tam úplně jiná atmosféra. I přístup rozhodčích je jiný. Sportovce respektují a povzbuzují. U nás jsou někteří protivní a chovají se k nám strašně, bez respektu. Zažila jsem to při mistrovství České republiky před dvěma roky.“

Dají se vůbec srovnávat tamní podmínky s českými, především co se týče vybavení a zabezpečení?
„Zatím asi ne. V Iowě jsme dostávali boty a nové tretry 2x ročně. Oblečení na trénink jsme fasovali každý den, a potom měnili za čisté (trička, kraťasy, tepláky, bundy, ponožky, ručník, elasťáky atd). Když jsme jeli na závody, bydleli jsme v hotelu a ne po ubytovnách, a dostávali jsme stravné. A to naše škola nebyla nejlépe vybavená, jsou i školy, kde atleti dostávají mnohem víc. U nás v Čechách je to dobré až když člověk začne jezdit na mezinárodni závody. To už se potom možná USA vyrovnáme.“

V souvislosti s tím, co říkáš o sportovních podmínkách, mě napadá, že americké univerzity asi mají k dispozici značné množství prostředků. Z čeho kryjí rozpočet?
„Moje univerzita byla státní, a tak na něco přispívá stát a ostatní jde ze školného (které je dost vysoké) a taky z dotací. Škole hodně přispívají i bývalí studenti. Dotují výstavbu nových budov, jednotlivé sporty. Hodně peněz plyne z populárních sportů jako je americky fotbal a basketbal. Na jeden zapas v americkém fotbalu chodí v průměru asi třicet tisíc lidi a ti zaplatí lístky, které jsou velmi drahé. Prodává se i oblečení s logem školy, což taky dost vydělává.“

Jak to bylo se vzájemným skloubením sportu se školními povinnostmi? Myslíš, že jste jako sportovní reprezentanti školy měli při studiu nějaké úlevy?
„To bych ani neřekla, i když teď mluvím jen za atlety a ne za ostatní sporty. Trénink jsme měli vždycky odpoledne, a tak jsme si vybírali hodiny, které byly dopoledne anebo ještě tak do druhé hodiny.“

Zvládala jsi školu bez větších problémů?
„Tím, že Američani berou na vysoké školy strašně moc lidí, narazí člověk na velké rozdíly ve vzděláni. Na naší škole bylo pětadvacet tisíc studentů. Asi polovina tam ale nepatřila, nezvládali. Já jsem měla hodně navrch se znalostmi z gymnázia u nás doma. Navíc jsem měla přehled ve všech předmětech. Američani si předměty na střední můžou vybírat, a tak některé oblasti vůbec neznají. Všimla jsem si, že američtí studenti většinou nemají přehled o světě.“

Asi jsi tam nebyla jedinou cizinkou. Bylo vás hodně?
„Na naší škole se mnou byla Lenka Kalábová z Frýdku. V týmu jsme měli dvě Švédky, jednu Polku a jednoho Poláka, další studenti-sportovci byli z Kanady, Jamajky, Keni atd. Cizinci byli i  v ostatních sportech. Měli jsem skvělou partu.“

Jaké máš teď plány? Budeš ještě dál trénovat a závodit?
„Teď končím druhého magistra z genetického poradenství a hledám si práci na rok nebo dva. Potom se chci vrátit domů. Trénovat teď zase začínám po krátké přestávce, a tak uvidíme, jak to půjde. Ráda bych zase závodila, ale asi až se vrátím domů. V USA je po ukončení univerzity dost těžké najit klub, za který člověk může zavodit. Dost lidí proto sportu nechá.“

Tereza Zemanová

Informace o studium v USA:
https://www.studujemevusa.cz/jak-ziskat-dobre-stipendium-na-americke-univerzite/